Osobní vozy Mercedes, nabízející pod rouškou usedlé elegance především komfort a pohodlí, poskytují ve spojení se značkou AMG také dravý sportovní motor, upravený a vyladěný podvozek a pochopitelně také optické odlišení od běžné sériové produkce. Značka AMG, která původně stála za přestavbou těžkých a výkonných limuzín na závodní okruhové speciály, dnes dodává majitelům mercedesů pocit vyjímečnosti. Zákazníci Mercedesu, hýčkáni spíše komfortem a kvalitou, tak mají v ruce důkaz, že mohou dostat ještě více: Radost ze sportovní jízdy.

Na začátku příběhu značky AMG byly ambice dvou inženýrů vývojového oddělení uspolečnosti Daimler-Benz, Hans-Wernera Aufrechta a Erharda Melchera, jejichž představy o sportovně laděných vozech se rozcházely s preferovaným trendem zaměstnavatele. Oba muži se však nehodlali svých ambicí jen tak lehce vzdát a proto si v roce 1967 založili vývojovou a testovací kancelář AMG. Název tvoří iniciály příjmení A a M, písmeno G znamená Grossaspach, rodiště Aufrechta. Začátek firmy AMG se odehrával ve dvou plechových halách, kde se oba vývojáři věnovali především úpravám motorů řady W111 pro soutěžní účely. Pak ovšem došlo k zásadnímu momentu v historii, a to nejen u AMG ale i v motoristickém sportu. V montážních halách AMG v Bertgtallu se zrodilo monstrum určené pro okruhové závody, W109 300SEL 6.8 AMG.

Pro odpověď, proč AMG sáhlo právě po tomto vozu a pohonné jednotce, sáhněme do historie Mercedesu. Mercedes se v roce 1970 pokusil o návrat na závodní kolbiště s projektem W109 300 SEL 6.8, ten ovšem nikdy neokusil závodní trať. To však vedoucí vývojového oddělení Mercedesu a zároveň duchovní otec tohoto projektu, Erich Waxenberger, nehodlal jen tak přijmout. Není divu, projekt stál především mnoho úsilí a byl prakticky dokončen. Oficiální účasti na 24 hodinovém závodu zabránilo pouze odmítnutí dodatečné homolagace dvou položek. Ty se týkaly šířky podvozku a podmínky použití sériových pneumatik, což s sebou neslo neúnosnou míru rizika a celý projekt byl ze strany Mercedesu těsně před startem zastaven.

Erich Waxenberger se ovšem svého snu nevzdal, své večery trávil prací v dílnách AMG a vdechl život legendě, které se Daimler-Benz zřekl. Z historických pramenů bohužel není zcela zřejmé, jaký vůz byl pro přestavbu závodního vozu použit. Jedna strana uvádí že Aufrecht odkoupil od Mercedesu 1 nebo 2 závodní vozy W109 300 SEL 6.8, strana druhá, včetně seriózního Auto-Motor und Sport popisuje, jak se AMG chopilo příležitosti a odkoupilo havarovanou W109 300SEL 3.5 od jednoho postaršího doktora. Každopádně následovala tvrdá práce a takřka na koleni AMG transformovala vůz do W109 300 SEL 6.8 AMG neboli „Rote Sau“ (rudé bestie). „Rote Sau“ měla naplnit původní očekávání závodního týmu továrny a dokázat schopnosti malé, ale ambiciózní konstrukční kanceláře AMG. V roce 1971 byla „Rote Sau“ s velkou slávou přihlášena do 24-hodinového závodu ve Spa, kde naprosto neuvěřitelně zvítězila.

Tisk začal nadšeně spekulovat o návratu Mercedesu na závodní trať pod značkou AMG, továrna Daimler-Benz se však od tohoto nesporného úspěchu tvrdě distancovala. „Rote Sau“ i nadále v závodech dosahovala skvělých výsledků, její úspěšné tažení ale zastavila v roce 1972 změna pravidel FIA, která omezila maximální zdvihový objem soutěžních vozů na 5 litrů.

Atypickému závodnímu vozu „Rote Sau“ se sice stala jeho jedinečnost osudná, ale ruku v ruce se svými sportovními úspěchy proslavila firmu AMG. Ta byla po právu hodnocena jako odborník, který motoristické veřejnosti ukázal, že i tehdejší vlajková loď Mercedesu, stvořená pro luxus, pohodlí a komfort, dokáže po patřičných úpravách porážet své soky z řad závodních (a podstatně menších) supersportů. „Rote Sau“ se stala pro AMG osudovou a udala jí další směr rozvoje. Na firmu se začali obracet movitější majitelé Mercedesů, kteří od svého sériového vozu chtěli víc, než jim byla továrna schopna nabídnout. V 70. letech se jednalo převážně o úpravy týkající se sportovního naladění topmodelů jednotlivých výrobních řad.

Poptávka závratně rostla a množství objednávek vedlo k nutnosti zvýšení výrobních kapacit. Firma se v roce 1978 přestěhovala ze dvou plechových hal v Bergtallu do větších prostor v Affalterbachu. Zkušenosti ze závodních tratí dokázali oba hlavní aktéři velice dobře zužitkovat a úpravami motorů a podvozků markantně posouvali jízdní vlastnosti jinak bezkonkurenčních sériových vozů z produkce Daimler-Benz. Příkladem jejich schopností budiž výroba dvou vozů W107 450 SLC s motorem M100 o zdvihovém objemu 6.9 litru, s kompletní úpravou všech souvisejících dílů a přizpůsobení podvozku k optimálním jízdním vlastnostem.

Zásadní vliv na další vývoj AMG mělo představení modelu W201, který měl svou novou koncepcí odlišný charakter od předchozích modelů Mercedesů. AMG mělo v tomto voze nyní tak velký prostor pro provedení důležitých zásahů a úprav, že jejich realizace v některém ze starších modelů Mercedesu byla zcela nemyslitelná. Vznikla tak nová legenda závodních tratí, která začala prohánět do té doby kralující BMW a Fordy.

Jeden ze zakladatelů firmy Erhard Melcher se začátkem 80. let osamostatnil a začal se plně věnovat motocyklům a vývoji pohonných jednotek, v kontaktu s AMG ale zůstal i nadále. V roce 1983 se mu podařilo odzkoušet zástavbu upraveného motoru V8 5.0 do karoserie modelu W123 Coupe. Vůz s tímto motorem dosahoval výkonu 276 koní a točivého momentu 408 N.m. Mistrovským dílem Melchera ovšem byla 4-ventilová technika pro osmiválcový motor M117, kterou v polovině 80.let ve vlastní režii vyvinul. S tímto technickým skvostem měl motor o zdvihovém objemu 5.0 litru výkon 340 koní a modelu W126 umožňoval maximální rychlost 260 km/h. S použitím této pohonné jednotky v kompaktnější karoserii modelu W124 vzrostla maximální možná rychlost až na 280km/h. AMG však ve vývoji Melcherova motoru šlo ještě dál a legendární model „W124 Hammer“ s 5.6 litrovým motorem, 32 ventily, 360 koňmi a 510 N.m. v roce 1986 poprvé pokořil hranici 300km/h. Ani tady se však konstruktéři nezastavili a upravený M117 se nakonec dostal až na zdvihový objem 6.0l a výkon 385 koní při 566 N.m. Posledně zmiňovaný „Hammer“ je v rozšířeném provedení dvoudveřové karoserie vyhledávaným sběratelským skvostem.

Vedle těchto lahůdek pro fajnšmejkry se AMG stále více zaměřovala na úpravy vozů pro zákazníky, kteří si přáli podtrhnout sportovní charakter vozů. Vedle technických zlepšení výkonu a jízdních vlastností se také začala koncentrovat na styling karoserií a luxusní úpravy interiérů. Na řadu tak po ostřejších motorech, kratších převodech a snížených sportovních podvozcích se silnými brzdami přišel exteriér. Vozy mohly nyní dostat například nárazníky s agresivnějším sportovním designem, nástavce prahů, zadní křidélka, speciální laky nebo matové povrchové úpravy chromovaných dílů. Žádaná exklusivita se projevovala také v úpravách interiérů, kde se přikročilo k přečalounění do těch nejlepších kůží, v jakémkoliv barevném provedení nebo úpravě, vše dle přání zákazníka. Díky pokroku techniky našly v těchto úžasných vozech své místo i špičkové audiosoustavy, televizní přijímače, videa a autotelefony. Naposledy zmiňovaný autotelefon bylo možné objednat i u Daimler-Benz, ale firma AMG byla schopna takový přístroj obšít kůží v exklusivní barevné kombinaci interiéru a navíc ho propojit s dalšími členy mnohdy monstrózní audio/video soustavy vozu. Byl to zákazník, kdo si určil konečnou podobu vozu a volnost jeho výběru byla prakticky neomezená. Díky heslu „nic není nemožné“ se vozy AMG zařadily do inventáře tehdejší společenské smetánky, která byla unavená designem i jízdními vlastnostmi luxusních anglických vozů a nechtěla akceptovat nedostatek komfortu v italských supersportech.

I přes změnu na trhu se u AMG nezanevřelo na čistě sportovní úpravy vozů a AMG se nadále angažovalo v motoristickém sportu. Na začátku desetiletí zaznamenala několik úspěchů se svým W107 450 SLC, upraveným pro okruhové závody. Opravdové kouzlo úspěchu je čekalo s nasazením modelu W201 do DTM. Razantně upravené modely W201 190 2.3 a 2.5 16V byly schopny pod vedením Klause Ludwida, Johnnyho Cecotta a dalších skvěle sekundovat BMW E30 M3. Krom mnohých vítězství tento vůz také poskytl konstruktérům z AMG cenné poznatky z využití nejmodernějších technologií důležitých pro další rozvoj. V roce 1988 došlo k důležitému kroku v závodní historii Mercedesu a AMG - společnosti oficiálně prezentovaly partnerství v motoristickém sportu.

90. léta znamenala u AMG konec excentrického designu a návrat k syrové technice. Motorističtí novináři se přiklonili k hodnocení vozů německým způsobem, který se omezil na strohé srovnávání dosažených hodnot při testech. AMG však díky zkušenostem z motoristického sportu nezaspalo dobu a bylo schopno obstát i v tvrdé konkurenci, která se mezitím na trhu etablovala. Konstruktéři AMG brali v té době tak oblíbené přeplňování jako poslední možnou variantu k posílení výkonu pohonné jednotky. Ačkoli se tomuto kroku bránili už od konce 80.let, vytvořili takové šperky jako například R129 73 AMG. Tyto vozy se staly motoristickými ikonami, které dodnes reprezentují původní myšlenku zakladatelů společnosti AMG. Ryzí technika se v nich snoubí s maximální pohodou cestování, která i navenek vyjadřuje absolutní jistotu v každé situaci a umožňuje svému majiteli zažít pocit, který mu žádné jiné auto neposkytne.

Oficiální spolupráce Mercedesu a AMG v DTM byla natolik úspěšná, že již v roce 1990 firma Daimler-Benz uzavřela s AMG smlouvu o prodeji doplňků a speciálních úprav prostřednictvím své dealerské sítě. To vedlo k dalšímu rozšíření společnosti AMG. Počátkem velmi úzké spolupráce těchto dvou společností byl model W202 C36 AMG, který se od roku 1993 prodával jako sériový vůz Mercedes-Benz se všemi souvisejícími službami a zárukami. Ke kýženému spojení obou firem pak došlo v roce 1999, kdy Hans-Werner Aufrecht prodal svůj majoritní podíl tehdy už koncernu DaimlerChrysler AG a založil společnost HWA GmbH., která připravuje závodní speciály DTM s plnou tovární podporou. Prvním komerčním krokem této firmy byla realizace 25 vozů CLK-GTR s homologací pro běžný provoz. Tyto vozy se jen nepatrně lišily od ostrých závodních speciálů CLK-GTR LeMans a ještě před zahájením výroby byla celá produkce i přes závratnou cenu rozprodána.

Modely AMG jsou tím nejlepším, co je možné v podmínkách sériové výroby se stříbrnou hvězdou ve znaku vidět. AMG aplikuje své poznatky z motoristického sportu a s použitím nejmodernějších technologií je prezentuje ve své produkci, což je stále hlavním trendem ve vývoji vozů AMG. Filosofie těchto tří písmen představuje absolutní špičku modelové palety dnešní produkce a i přes dnešní masový rozvoj automobilového průmyslu poskytuje svým zákazníkům punc jedinečnosti v kombinaci se strojovou přesností, extrémní výkonností a kvalitou zpracování, na které byl zákazník AMG vždy po právu zvyklý.